Věříte na lásku na první pohled? Pokud ne, Island vás patrně přesvědčí o opaku. Tento čarovný ostrov si vás nejspíš podmaní hned při prvním setkání a s dalšími návštěvami se láska jen prohlubuje. A proč se země ohně ledu, jak se Islandu přezdívá, dostane pod kůži tolika návštěvníkům? Přečtěte si tento článek o sedmi divech Islandu a odpověď se dostaví sama.
1. Vodopády
Dokážete spočítat, kolik je na Islandu vodopádů? Z každé skuliny, z každého převisu padá jiskřivě ledový závoj tak krásný, že při pohledu na něj člověk zapomene na čas. Kromě nespočtu malých vodopádů, které budete zaručeně míjet, ať už se vydáte kamkoliv, má tento ostrov ohně a ledu celosvětově známé velikány jako třeba kaskádový Gullfoss nebo Detifoss, který je pokládaný za nejmohutnější vodopád Evropy. Nám se líbí všechny, ale srdce jsme nechali na magickém Haifossu padajícím do hlubin fantaskní krajiny a nedalekém Gjáinu s andělskou energií, která ožívá na jaře. Vílí závoj vodopádu Dynjandi si nás zase získal na západních fjordech a do skalních hlubin jsme se vydali žasnout nad neobyčejnou krásou vodopádu Gljúfrabúi.
Godafoss. Zrcadlo božského vesmíru.
2. Sopky
Krajina jako ze science fiction není na Islandu žádným překvapením. Rozhlehlá lávová pole šedočerné barvy a kouřící zemské průduchy návštěvníkům našeptávají, že tahle země ohně a ledu je živější a živelnější, než s jakou se pravděpodobně doposud setkali. Se sopkami je to na Islandu stejné jako s vodopády. Jsou zkrátka všude. Některé jsou dost živé a jiné v poklidu dřímají a potají připravují svůj velkolepý ohňostroj. U sopek jeden nikdy neví. Krafla patří mezi ty aktivnější chrliče a rozhodně stojí zato se k ní vypravit. Pohled do pekelného chřtánu na vás také čeká, pokud se vydáte na vrchol kilometr širokého kráteru Hverfjall na severu ostrova. Jestli chcete islandskou klasiku, nezapomeňte na ikonickou Heklu, jejíž vrcholek často zahalují mraky a sněhová čepice. A pokud toužíte prozkoumávat kouřící zemské průduchy a bublající bahna, vyrazte na místo zvané Hverir.
Hverir. V teple a smradu.
3. Trhliny
V národním parku Þingvellir se nachází trhliny mezi severoamerickou a eurasijskou tektonickou deskou, které se od sebe každoročně vzdalují o dva centimetry. Uvnitř jedné strže vede pěšina, po které jsme se vydali k vodopádu Öxarárfoss, kde jsme míjeli davy turistů. Vikingové založili v desátém století první demokratický parlament na světě, Alþing. Liduprázdná část tektonického zlomu je například poblíž křižovatky silnic 36 a 361 směrem na západ. Tam jsme měli prostor se v tichosti zastavit a rozjímat mezi dvěma světy. Rozjímání narušovalo akorát občasné skřípání kontinentů.
Mezi dvěma kontinenty.
4. Termály
Na islandu se nachází mnoho horkých termálních pramenů. Jde patrně o kompenzaci od Matky Země za místní chladné klima. Jméno našeho oblíbeného vřídla – Hvalfjardarlaug – můžete klidně vzít jako jazykovou rozcvičku. V této horké lázni s výhledem na fjord zaručeně vydržíte déle, než byste předpokládali. Dalším horkým tipem je termální řeka v údolí Reykjadalur. Cestou budete míjet bublající bahna a vroucí vřídla, z kterých voda prýští na všechny strany. Síra smíchaná s blátem tvoří nezapomenutelný odér umocněný parními výpary sirovodíku.
Na online dostupné mapě www.hotpoticeland.com najdete přesnou lokalitu horkých pramenů i bazénů na Islandu. Některé jsou placené, ale mnoho z nich je zadarmo.
Ještě lepší než doma ve vaně.
5. Gejzíry
Zlatý trojúhelník je lapač všech turistů, kteří na Island zavítají. Tak či tak, místa jsou to nádherná a v zimě nebývají tolik přelidněná. Prvním bodem z trojúhelníku je již zmíněný vodopád Gullfoss, druhým bodem je národní park Þingvellir s ikonickými trhlinami a posledním bodem je Geysir a Strokkur. Geysir je otec všech gejzírů světa, po němž jsou pojmenované.
Vařící vodu vystřikuje až do výše sedmdesát metrů. Háček je v tom, že tato podívaná se koná jen jednou za mnoho let. Sousední Strokkur je jeho menší bratr, který chrlí vodu každých pět až deset minut do výše dvaceti metrů. Všichni turisté obvykle postávají kolem Strokkuru s připravenými foťáky a ostražitě vyčkávají, až nastane výbuch. A my byli stejní. I když jsem tento gejzír navštívila již několikrát, nedalo mi to a pokaždé jsem se snažila vyfotit jeho explozi v plné síle a kráse.
V této fázi bubliny je Strokkur jen zlomek sekundy, než bouchne. Focení bylo tak mým tréninkem pozornosti a postřehu.
6. Ledovce a jeskyně
Island je také domovem ledu v mnoha podobách. Ať už jde o polámané ledové kry plující na jezerech nebo ledovcové jeskyně v srdci obrovského ledovce Vatnajökull, o halucinogenní pitoreskní podívanou nebudete mít nouzi. Do ledovcových jeskyň se dá dostat pouze v zimě, neboť v létě tají a uvnitř je moc vody. Jejich průzkum se z bezpečnostních důvodů doporučuje výhradně s průvodcem.
„Moc jsem se těšila; mnoho let jsem snila o tom, že jednou ty ledové krásky osobně navštívím. Sraz jsme měli s naším průvodcem u jezera Jökulsárlón ještě před rozedněním. Celí rozespalí jsme nasedli do auta a za necelou hodinu dorazili k potemnělému jezeru, z jehož hlubin se vynořovaly ledové kry, které se leskly v měsíčním světle. U Jökulsárlónu jsem byla už několikrát a pokaždé na něj zírala jako na zjevení z jiné planety. Toto ledovcové jezero oplývá tak neobyčejnou krásou, že i kdybych k němu chodila každý den, stále bych měla proč žasnout.
Společně s několika dalšími turisty jsme naskákali do obrněného monstra a vydali se vstříc největšímu evropskému ledovci Vatnajökullu.“ (…) Ukázka z knihy Cesty za štěstím
V království ledu.
7. Jídlo
Sedmý div Islandu představuje tradiční jídlo, a to z pochopitelných důvodů. Je zkrátka divné a fascinující zároveň. „Islanďané milují tučné maso už po staletí. Díky této syté stravě dokázali přežít v drsných severských podmínkách. Dodnes jsou tam oblíbené některé zvláštní pochoutky, jako je ovčí hlava i s očima, beraní varlata naložená do syrovátky, shnilý žralok tlející šest měsíců pod zemí nebo směs skopových vnitřností svázaných do ovčího žaludku. Tyto odpudivé lahůdky se nejčastěji konzumují během vikinského svátku zvaného Þorrablót, kdy se sejde široká rodina; lidé hodují, čtou básně a tančí. Oslavy trvají měsíc od ledna do února. Islanďané si také pochutnávají na sušené tresce nebo jehněčím masu. Někteří jí dokonce velryby a roztomilé ptáky papuchalky, kteří svou chutí prý připomínají kuře. Rybolov je dodnes důležitým zdrojem obživy a povolený je i lov velryb.“ (…) Ukázka z knihy Cesty za štěstím
Islandské sušené tresky jsou připravovány typickým způsobem na slunci a větru.
Chcete si přečíst více příběhů z Islandu, Bhútánu nebo Izraele? Kupte si knihu Cesty za štěstím a prožijte příběhy těchto nezaměnitelných zemí a jejich obyvatel. A pro příběhy z Norska, Arménie a Číny sáhněte i po druhém díle Cesty za štěstím 2. Do knih vám napíšu věnování a přibalím malý dárek.
